18. února 2006 v 13:57 | net
Psychologie- 1. část
Psychologie vzniká v 19.s., základním spisem je Aristotelova kniha O duši, nevědecký pojem duše je dnes nahrazován pojmy vědomí (Descartes),
psychika, osobnost, subjekt.
Spory: o existenci nevědomí a mezi jednotlivými obory(fil./psychologie/psychiatrie-fenomenologie/behaviorismus/psychoanalýza etc.)
Psychologie je věda o psychice - chování(vnější) a prožívání(vnitřní), je to interpretační disciplína, snaží se o interpretaci člověka,
duše a světa.
Oddělení od filosofie v pol. 19. století-mnoho škol i disciplín spojeny ideou pomoci
Disciplíny teoretické: obecná, diferenciální (+etnop.), osobnosti, vývojová (fylo a ontogeneze), sociální, psychopatologie
Disciplíny aplikační:klinická, pedagogická, práce=ergonomie, reklamy, politická, soudní=forézní, ekologická, feministická, vojenská,
tanato(euthanasie, vyrovnání se smrtí - Frankl-logoterapie, Hilman-Duše a sebevražda)
Vztah psychologie/biologie (v počátcích redukce psych. Na bio.-behavioristé prováděli pokusy na zvířatech a odvozovali zákonitosti
pro člověka)
Psychologie/antropologie (-etnopsych. Enviromentální, antropologická)
Psychologie/filosofie (fenomenologie-dasein analýza, logoterapie)
Psychologie/kybernetika, fyzika
Pojetí duše
Aristotelés: rostlinná, živočišná, rozumná vrstva - dnes nevědomí, podvědomí, vědomí
Lokalizace duše: srdce, ledviny, mozek, játra, krev etc. - dnes většinou spojení s mozkem, neurofyziologové mystici K.Pribram, Eccles
sdílejí představu duše přes.mozek-transformátoru, jungisté n.A.Mindell znovuobjevují představu astrálního těla
Podobnost duše s neuchopitelným: dech, oheň, voda, stín, AILOS(řec.)-pestrý, měňavý, PSÝCHÉ-duše, motýl, ANIMUS-duch, vítr, dech
Dechová duše-presokratici n.Anaximénes, stejnorodost duše a světa
Oheň-Herakleitos, boj protikladů, dynamičnost
Voda-křest, Thálés (i temná stránka duše, šílenství)
Duše+jméno
Duše+stín-Homér, Jung
Vztah duše a těla
Monistické pojetí:jednotný celek, materialismus(duše=mozek), idealismus(hlavní je duše)
Dualismus:oddělené entity
Platón(427-347)
-inspiroval renesanční myslitele, Junga, Gestalt psychologii
-duše a tělo jsou odlišné entity, mytologické pojetí-nesmrtelná duše uvězněna v těle, její podstatou je pohyb
-Faidros: duše byla původně opeřenec ve světě idejí, při nepatření pravého jsoucna upadla do zrození , dokonalá duše je schopna vzlétnout
-podobenství vozataje(rozum) ovládající spřežení(tělo) okřídlených koní - bílý(vůle), černý(údy)
-po smrti je souzena a dostává se do podzemí, nebes nebo dalšího těla (stěhování duší na základě jejich kvality)
-rozvzpomínání na skutečné bytí během života=anamnésis
Aristotelés(384-322)
-dualista i monista=duše a tělo jsou odlišné entity, ale duše neexistuje bez těla, není nesmrtelná, přežívá z ní jen nejvyšší forma,
jež se rozplyne do vyšší entity
-duše jako princip života, vědecké zkoumání duše jako formující energie lidského těla(duše-forma, tělo-látka), je souborem schopností
a dovedností a je vrstevnatá, rozum je forma duše
-hybatelem je Bůh-forma forem
-duše poznává na základě asociací (insp. Gestalt psych., asocialisté, behavioristé)
Novoplatonici
Plotínos(203-269)
-monista, základem světa jsoucno(duch a hmota)-z něj emanuje duch, jež reflektuje jsoucno
-cílem života je osvobodit se od pout tělesnosti meditací, extází (insp. Jung, Frankl)
17.století
Descartes(1596-1650)
-vlivy Platóna(ideje, odd. duše a těla), Aristotela(bůh je zákl.hybatel)
-psychologický paralelismus:tělo je res extenza=stroj, duše res cogitans=věc myslící
-hmota a duch nemohou existovat samostatně
-převrat Aristotelova náhledu: duše je princip vědomí(pojem subjekt a vědomí), duševní je vědomé("Myslím, tedy jsem.")+existují vložené ideje(idea Boha, kruhu etc.)
-dotyk duše a hmoty v podvěsku mozkovém(vnímání světla), mozkomíšní mok=životní energie, nervy jsou trubice, v nichž kmitají živočišní
duchové a roznášejí energii
-zvířata a šílenci jsou stroje
John Locke (1632-1704)
-humanista, empirik, senzualista
-člověk se rodí jako tabula rasa - následuje vpisování smyslových vjemů, branou duševního života smysly=nic vrozeného neexistuje
-Jak poznáváme? - kombinací smyslového vnímání, objektivních pozorování a subjektivních pocitů
Leibnitz (1646-1716)
-kritik Lockea, inspirován Platónem (vrozenými idejemi)
-monista, svět a duše jsou jedna entita, monády=atomy přírody s vlastním mikrokosmem, silou, věčné, nerozlišitelné, počet stálý,
nejvyšší monáda bůh
-duše je jedna monáda+monády hmoty (tělo:více monád), smrt neexistuje, je rozpadem tělesných monád, duševní je však zachována a převtěluje se
-duše+tělo=božské hodiny, harmonie je dána bohem, ale není tu vztah, jen paralelita-tělo je podobou duše
Baruch Spinoza (1639-1677)
-monista, existuje jen jedna substance a duch i hmota jsou z ní, neexistence příčinnosti (inspiroval psychosomatiku - jednota duše a těla)
George Berkeley (1685-1753)
-Jak víme, že hmota opravdu existuje?-vnímání závislé na pozorovateli, duchovno vytváří iluzi hmoty, bůh je věčný pozorovatel a dává
existenci nepozorovaným věcem
-SOLIPSISMUS, být=být vnímán
+Hegel, Schopehauer, Heidegger, Hartman, Bergson etc. (Psychologie a filosofie)
Gestalt psychologie: tělo a duše jsou celek
Freud a psychoanalýza: sublimace tělesného na duševní, počátek práce s nevědomím
Jung: kolektivní nevědomí a archetypy
Rupert Scheldrake: teorie morfologického pole a morfické rezonance+pokusy s kolektivní pamětí krystalu
Neurologie: mystické proudy (Pribram, Eccles), mozkový impulz=elektromag. Vlna, metoda biofytbacku=schopnost člověka ovlivňovat tlak,
teplotu i mozek-psychowalkmany etc.
Otázka počtu duševních životů
V západní kultuře převládá představa jednoho života/ Rudolf Steiner, New Age, transpersonální psychologie(reinkarnace)
Otázky normy a normality
-pravzory chování/ jiné chování=abnormalita
-nenormalita schovávána / jen v renesanci existovaly reje bláznů, vystavování šílenců etc.
......................